Stále marně čekám

Do mlhavého dne se probouzím,
snad dnes slunce má dovolenou.
Já ale tobě teplou náruč nabízím,
staň se lásko má, moji vyvolenou.

Listí padá na studenou, vlhkou zem,
kapky rosy na slunci se třpytí,
sám chodím touhle cestou jen,
tebe ale málo co - za srdíčko chytí.

Tak rád bych se už jednou dočkal,
že v srdci tvém ledový střípek roztaje.
Už tolik našich rozchodů jsem přečkal,
co na to říct - že snad tady něco nehraje.

Poupátko rozvije se v krásnou růži,
sluníčko každý večer pozve měsíc na nebe,
jen já stále necítím se ve své kůži,
v lásce se nemohu spolehnout na tebe.

I ten hrneček malý, má svůj talířek,
slunečnice svou hlavičku k slunci kloní,
každá vráska z lásky, má svůj vějířek,
jen já se trápím pro lásku, jenom pro ní.