Stýská se mi

Stýská se mi, stýská,
vánek mně utěšuje,
přitom druhý si výská,
na nic si nestěžuje.

Od rybníku slyšet je smích,
v tichu lesa veverky dovádí,
vrátíš se, než napadne sníh?
Jen snad tobě nic nevadí.

Probouzí mně usměvavé sluníčko,
s hvězdami chodím večer spát,
jen té lásky bych chtěl maličko,
ať se mi nemusí o ní jen zdát.

I stromy mají blízko k sobě,
téměř se spolu objímají,
jak rád bych přivinul se k tobě,
jen bolesti srdce ony nemívají.

Nebolí je jejich srdíčko,
netrápí je láska nevěrná,
jen přitulí se k sobě maličko,
ticho lesa, je veličina neměrná.

V tichu si jen o lásce ševelí,
štěstí chodí tak často kolem,
ztichnou, když vichr zavelí,
poslouchají, jak žene se dolem.

A já na kraji lesa čekám,
na svou krásnou pohádkovou vílu,
že nepřijde, trochu se lekám,
snad v sobě najdu ještě sílu.