Tak často mi svět ležel u nohou

Tak často mi svět ležel u nohou,
jen já, jako bych jej nevnímala.
Snad spoléhala jsem na ty, co pomohou,
zbytečně pak na dávné lásky vzpomínala.

Nikdy jsem nedokázala to štěstí využít,
na to kolem mne jiní lidé byli.
Ve svůj prospěch snažili se mne zneužít,
na ně pak jen smutné vzpomínky zbyly.

Nebyli to kamarádi, jen snažili se o přízeň
a někdy člověk tak hloupě naletí.
Jejich slova zněla jako sladká píseň,
myslím, že takhle to jde celá staletí.

Jsou lidé upřímní a jiní vůbec za nic nestojí,
musíš si kamarády umět vybrat!
Teprve pak i zradu člověk ustojí,
pomohou ti , by zase ses mohla sebrat.

Proto se vždy kolem dobře rozhlédni
než někoho za kamaráda uznáš!
Zpříma a dlouze do očí mu pohlédni,
neuhne-li pohledem, pak kamaráda poznáš.