Trošku delší,ale je pro něj..

Zvláštní pocity z toho mám,
stále cítím jak tě objímám..
Když se tvé rty dotýkaly mých,
roztávala jsem jako sníh,
na který pařilo slunce
a ty díval se na mě sladce.
Jako nejšťastnější člověk cítím se vedle tebe,
když ležíme a sledujeme hvězdami poseté nebe.
Každé tvoje hezké slovo
rozzářilo oči mé a já měla pocit,
že čas už neplyne...
Že zastavil se a nechce se pohnout dál
když jsi ležel vedle mě a ruku mi podával.
Mít tě jednou jenom pro sebe,
snesla bych ti s láskou modré z nebe..
Den ode dne tě mám radši a radši,
čas rychle utekl a oba jsme zase o něco starší.
Možná to je láska,kterou si nepřiznávám,
ale jsi ten nejlepší jakého já znám.
Nejradši bych ti tohle všechno řekla,
ale bohužel vím,že bych tě tím vylekala,
že tvé city ke mně jsou rozdílné,
ale dřív jsme na tom byli...tak nějak stejně..
Možná se mi to jenom zdálo,
ale vážně mi to tak připadalo,
že měl jsi mě až moc rád
a nechtěli jsme se ani jeden druhého vzdát..
Ale časy se změnily....
Kdybys jen věděl
jak moc ráda tě mám,jak každou chvíli s tebou
s krásným pocitem prožívám,až z toho já hloupá
verše pro tebe skládám a každou noc na tebe myslívám.
Pak bys možná pochopil,
jak moc jsi mě pobláznil..