Chaos a zmatky,
kosti chrastí
a vše tak zvláštní,
že vůbec nevím kam patřím.
Strach plné ruce,
že srdce ještě tluče
a ke své úctě,
spatřil by někoho,
kdo by mu vrátil na tvář úsměv,
protože je mi úplně hnusně,
s toho co dusí mě.
Jako ožít a chodit,
že bych rád v něco věřil
ale čas běží
a já z uzlený, plný pochyb,
se v tom ztrácím a topím,
protože není koho svolit
a proudit v široký význam,
bez ztrát a bolesti,
za všechny co odešli,
za svým poselstvím.
PeopleSTAR (0 hodnocení)