Vracím se

Vracím se do toho ticha,
které všude kolem vládne,
ne, já nebudu už zticha,
obraz tvůj - ve vzpomínkách mládne.

Co ten čas z tebe učinil,
proč do tváře vyryl vrásky?
Snad o to sám ses přičinil,
jak životem, ti procházely lásky.

Jedna láska za druhou,
a já chtěla, bys se mnou zůstal,
srdce bolelo nekonečnou touhou
a strach ze samoty, neustále vzrůstal.

Připadala jsem si jako Popelka,
na mě nezbyl ani kousek lásky,
přednost měla každá tvoje ctitelka
a já vždycky, držela se raděj zpátky.

Dnes už bych to nedělala,
opravdu je láska tak slepá?
Myslím ale, že život jsem neprohrála,
nač je ti dnes vůbec dívka lepá?

Vracím se jen do vzpomínek,
všechny nejsou ale krásné,
postoupila jsem zas o stupínek,
byla jsem holka hloupá - to je jasné!