Všechno zvládám

Zdál se mi dnes v noci,prapodivný sen,
tvůj obraz stále se v mlze ztrácel,
já přála si, by zase byl už bílý den,
nebyl jsi to ty, kdo se ke mně vracel.

Přicházel cizí muž, tvář zkrvavenou měl,
z jeho pohledu šel strach a já tebe volala zpět.
Přemýšlím, co vlastně ten sen mi naznačit chtěl,
ráno se ale probudím a mne vítá neveselý den.

Marně čekám, že zazvoníš u mých dveří,
že přijdeš mi opět popřát dobré jitro.
Že vše v dobré se obrátí, tak rád člověk věří,
jen netuším stále, co ukrývá opravdu tvé nitro.

Sen z paměti bych vytěsnila tak ráda,
i když nechci, stále se ale k němu vracím.
Doufám, že mi nakonec neukážeš svoje záda,
ale každou další hodinou, svou jistotu ztrácím.

Slunce jde spát a já bojím se večera,
zase mne budou děsit stíny černé,
snad nepřijde s nimi i tvá nevěra,
jak zradit bys mohl, mé srdce věrné!

Spánek přichází a s ním přijdou i sny.
Toužím, bych ve snu tebe poznala konečně,
bez tebe jsou tady jen přesmutné dny.
Nevím, co bude ráno, ale zvládám to statečně.