V hluboké dálce někde dřímá luna,
na ostří metlic nabodena,
zmatena slastí jako žena,
tak žádoucí, tak tajuplná.
Doteky něžné, bázeň, zdali svolí,
plní tu noc až po okraje její.
Jaké to struny uvnitř nás se chvějí
a jaký hřích jak réva pne se k holi?
Tu noc jsem probděl nad záhony mraků,
tu noc jsem váhal chvíle sčítaje,
až přelila se tma a z dálky do kraje
se luna valila, nesena křídly ptáků.
PeopleSTAR (5 hodnocení)