Vymkl

Na klínu bor výmluv,
jak to že jsem vše nestihl
a přilkl ke své vášni,
závislost na psaní,
jako touhy volání,
že je mé poslání,
vypisovat své emoce,
jako posluchač i porotce,
pro své bolavé srdce
kde bych chtěl obejmout
mluvte se mnou slušně
a vývoj našich životů
s ochotou hájil,
jako strach co můj výkon pálí
v dáli svých pohledů,
kam až by se dalo jít,
jako zdroj těch sil
co vně věřím
a ženou mě dál,
jako bál charity
kde mám na mysli,
každého bez závisti
a v stran se lišit
pod víčky v pláč
třísnit vše co jsem si vysnil
a zjistil jako klíček
co nebyl zastřihán,
jak je má mysl podivná
a rozdílná se v mých poutech
soutěž osudu
do které jsem každou živou bytost zahrnul,
jako mávnutí startu,
začít hájit svou válkou duchovní,
každého kdo ke mě vlídně promluví,
jako naše všechny rozumy
co se jich domnívám,
že se to mnou prolíná,
jako každá modřina,
kterou unesu
a v průměru svého hlasu,
tlačím na tuhle trasu sám sebe
a vše co se ve mě skrývá
je tíha co chci rozdávat,
jako proud vývoje mého odboje,
kde jsem zvolil směr kam dorazím,
jako muž vytrvalý a odvážný,
nebát se svým cílům postavit
a jít naproti splátce
za život jako v pohádce.