Vždy je nějaká naděje

Když omrzí tě celý svět,
neházej hned flintu do žita!
Jen prosím se neohlížej zpět
i když se cítíš, životem tak ubita.

Jsou na světě i krásná místa,
kam můžeš kdykoliv se vydat,
že bude zas dobře - tím buď si jistá
a na cestě se k tobě může láska přidat.

Půjde s tebou ruku v ruce,
ať prší, mrzne nebo hromy burácí,
věř, že naproti ti vyjde slunce
a najednou to krásné, zpět se navrací.

Snad konečně ti jednou dojde,
že nikdy nemůže být svět tak černý,
žes ublížila - to jen těžko projde
a věř, za sebou máš už ten den perný.

Láska rozzáří všechna světla kolem,
spolu ulehnem do měkkého mechu,
s radostí se rozloučíš s velkým bolem
a nám se nebude dostávati dechu.

Jak ten svět je překrásný,
nad námi bdí koruny stromů,
vidíš už, že den je jasný,
ale nám se nechce vůbec domů.