Vzpomínky jak vodopád padají
do bezedné propasti,
marně v poušti vodu lidé hledají,
nevědí, že chytí se do pasti.
Jen těžko najdou cestu k oáze,
kde budou moci uhasit žízeň,
do cesty se jim staví písečné hráze,
najednou je obloudí pouště píseň.
Mraky písku místo nebe,
kdy moje kroky dojdou cíle?
Ve vzpomínkách nevidím už ani tebe,
jsi ode mne vzdálena míle.
Když už se zdá, že cíl vidím,
znovu písečná bouře přijde,
do záhuby se znovu řítím,
kdy konečně mé slunce vyjde!
PeopleSTAR (6 hodnocení)