Z vášněn

Opustit své domovy
a být ochotný omluvy
za křivky osudných kroků
co vyřadili náš postup vzrůstu
z omezení těch,
jež jim musíš vzdávat úctu
a v těch soutěskách,
proč se ptáš kudy jít,
když vše co je potřeba
je naše vůle vrozená,
nenechat se rozehnat
v plévy světa
a hájit co šeptám,
že síla každého člověka,
svou stopu na zemi zanechá,
když dokáže davy roztleskat
v progres svou vizi rozvést,
jako pověst naší éry,
kde něco změnit,
zasahuje každému
do denního bdění,
jako by realita byla vězení,
kde v tom po celém světě běsnění
je těžké ve svém tvrzení,
hájit všechny,
když vše co je teskné
dokázalo by, že se semkneme
ve vědro pevné,
že naše ruce zvedlé,
udělají si o situaci přehled
a ve dnech
kdy je nás nejvíc potřeba,
každá duše prodlená,
nám z nebes požehná,
jako rozhledna kudy jít
abychom všichni nalezli,
mír v balzámu cti,
svit zbavený zášti
aby se každý jeden našel.