Zpět do dětství

Otevírám starou knihu pohádek,
chci se skrz ní vrátit do dětství.
Ve stínu stromů, kde je chládek,
přemýšlím o životě, kolikáté je to dějství.

Pohádky ráda babička nám četla,
my ani nedýchali a poslouchali tiše.
To měla vždycky dovolenou metla,
teď nám ale život jiné příběhy píše.

Dětství mělo pro nás tolik kouzel,
na ně nelze nikdy zapomenout.
Leckdo se vrátit do dětství zkoušel,
chci si jej pohádkou jen připomenout.

Ještě mi tu ale stále někdo chybí
a to je moje milá babička.
Dnes zas vnoučatům pohádky se líbí,
na stole jich leží plná krabička.

Pomalu pohádkovou knihu otevírám
a začnu číst: "Byl jednou jeden král...",
své srdce před nikým už nazavírám,
ale pryč jsou doby, kdy si člověk hrál.

Teď zase si s námi život hraje,
na nic si ale stěžovat nemohu,
jen mlžným pohledem, zahledím se do kraje,
pohádkami se dětství nevrátí - tak co si pomohu!