Dnes v noci sen ne mi zdál, v něm jsem se s mou milou poprvé miloval. Bylo to divné, jak pavouk bez sítí, vždyť když člověk sní, přece nic necítí. Ani jeden z nás nedosáhl vrcholu, vždy nás něco vyrušilo, když jsme byli pospolu.
Stále doufám že přijde den, Kdy moje přání, nebude jenom sen, ten den,kdy dnešek bude zítra ale jediné co ted' mám je víra to je to jediný štěstí ,který prozatím neumírá..
Když psi tu vyjou na měsíc, mě napadá věcí na tisíc, možná něco o nás dvou, Nebo to proč tu lidi, pořád lžou, To proč na oboze, táhnou se mraky, a mě nezbejvá, než věřit na zázraky, Proč to v co věřím,neexistuje, Tak proč moje mysl pořád pochybuje?...
Nevíš netušíš u mě v srdci stále chybíš myslím na tebe bez přestání už mě to všecko k šílenství dohání když jsem tě poprvé poznala,byla jsem na dně ted' stále doufám že na to příjdeš,zatím marně ale časem na to možná příjdeš, a jednou snad semnou z...
Když jsem tě poprvé spatřila tak jsem si myslila že jsi jako osttní ,pak jsem tě poznala a o ničem už nepochybovala tenkrát večer ,když jsme byly sami chovali jsme se jak blázni, co se utápí v bázni to co pro mě znamenáš nejde popsat vjedné větě ...