Divoši

Kradem si ze rtů polibky vroucí,
doteky naše na nás jen hoří,
závidí tiše kolemjdoucí,
když útroby do sebe se boří.

V objetí splétáme toužící těla,
údy se brodí ve sladké rozkoši,
a já se láskou tak slastná chvěla.
Jsme oba mladí divoši.

Noc schovala ten ozón chtíče,
ústa jsou suchem slepen,
prsa kyprá ční jako míče,
a ruměncem tvář zčervená.

V rozkoši vidíme vešchny svaté,
když tělo zaplaví endorfiny,
nic přeci není nestydaté,
dál laskáme své něžné klíny.

Studánky srdci sonety poští,
vodotrysk vén slast v rukou ždíme,
touhy v těle dál dovádějí,
a ráno se vedle sebe nazí probouzíme.