Den chýlí se právě k večeru
a já sleduji ukázku na jednom videu.
Cítím se jak stará nevzdělaná můra,
když přemýšlím, kam spěje moderní kultura.
Vždyť tohle je zas úplně něco nového,
přenos to z divadla mladého Hrušínského.
Na jevišti tělesně postižený muž zpívá
v maskáčovém obleku tu jako voják salutuje.
Náhle kolem něho nahá dívka křepčí, poskakuje.
Pak i jemu vše od hlavy až dolů svléká
a jeho svršky při grimasách hází do daleka.
Hlavou mu zezadu leze mezi nohy
a jeho pyj si na čele jejím hledá vhodné polohy.
Ona sepne ruce, snad za něho se modlí a také salutuje.
Potom staví se na hlavu a nohy před ním do praku roztahuje.
On předstírá jen tak na chviličku,
že líže ji rezavou buchtičku.
Pak svou chloubu na ni položí,
snad znázorňuje, že s ní souloží
Poté žena klekne si a lidé zlatí,
nakonec mu svými ústy potěšení splatí.
Diváci jásají spokojeni velice
k nohám jim házejí veliké kytice.
Tak já nevím vážení, mnohému asi nerozumím,
že chovám se tak divně?
Jdu číst si znovu básničku, co na jednom webu líbí se.
Vždyť vážně je přímo o ho...
PeopleSTAR (3 hodnocení)