Neřest

Ani ve snu by mě nenapadlo, že se nám tohle může stát,
ležím pod tebou a jako kostka ledu začínám tát.
Jak se stalo, že jsme nazí
a každé místo na mém těle mě mrazí?

Nechci to vědět…

Svým nahým tělem svíráš moje tělo,
které se strachem a touhou rozechvělo.
Pocit touhy je silnější, je tak silný,
že tě prosím: pojď a buď pilný!

Konečky prstů dotýkáš se mojí kůže,
strach odešel, rozkvétám jako rudá růže.
Povoluji svaly, propínám se, sténám,
mé nohy do tvých vplétám.

Každý záhyb mého těla pomalu hladíš,
tvůj rytmus těla si s tím mým sladíš.
Modrou stuhou svážeš mi zápěstí,
chceš mě vzít do chrámu neřesti.

Nebudu prozrazovat, co bylo dál,
jen to, že jsi mě tam vzal…

…a pilný jako včelka jsi byl,
jelikož na květu rudé růže nezbyl žádný pyl.