Kde jsou ty slamou vyzlacené dny,
kdy časně ráno maminka zatápěla!
Pak síní na dvůr se polen záře chvěla
a v domě dýchal praskot líbezný.
Mladou ji vidím, s moukou nad díží.
V zpěvu si váže dva copy vlasů tmavých.
Kouřem to štípe z ohárků popelavých.
Ten obraz ve mně nic už nezamží.
Jak byla krásná, když pak chleby brala
a sázela je v řeřaví pec,
když krůpěje si z čela utírala
a navečer když v teplé vůni stála,
již vdechoval chléb. Plál červenec
a vlaštovka se v modru mihotala.
PeopleSTAR (36 hodnocení)