Touha

Ahoj krásko,
letní vánku,
ahoj lásko,
zimní zámku.

Rád bych byl teď s tebou,
každý okamžik s tebou trávil,
zaléval tě něhou,
a chmury tvé provždy zabil.

Na rty bych tě pobílil,
k sobě tvé tělo tiskl,
rukou někam zabloudil,
pod tričko bych to riskl.

Ze rtů bych si změnil cíl,
a trošku níž se přesunul,
ke krku jak lesních víl,
svoje rty rád přitisknul.

Rukou zatím pod tričkem,
bych podprsenku našel,
rozepnul ji maličkem,
až tak daleko jsem zašel.

Cítil tvoje bradavky,
pak ti tričko sundal,
nejsme žádný padavky,
na prso se rád přisál.

Téměř nahá a nádherná,
jako z mramoru socha,
dokonale překrásná,
však s přítomností ducha.

Na postel tě položím,
polibky tě zkoumám,
nikdy se nenabažím,
v další scénu doufám.

Jednou rukou prso pravé,
hnětu a bradavku dráždím,
mezi rty mám zase levé,
druhou rukou tvé tělo brázdím.

K zadečku se dostanu,
ten dokonalý tvar,
pevně druhou rukou stisknu,
krásný pocit to vím jen sám.

Polibky už klesám níž,
obě ruce na tvém těle,
kam to bude asi víš,
prsty mám už rozechvelé.

Rozepnu ti kalhoty,
s polibky je sundavám,
ukážou se kalhotky,
doteky je zasypám.

Kalhoty jsou celé pryč,
a ty tu ležíš v rozpacích,
snad ovládne tě tvůj chtíč,
a zavlníš se v bocích.

Jemně se přez kalhotky,
dotknu tvé síně slasti,
pak vášně tvé zárodky,
uvězní mě ve tvé pasti.