PRO ALENKU

Alenko moje drahá,
občas jsi možná, v říši divů,
ale kam až moje paměť sahá,
že mám tě ráda, není divu.

Pamatuješ, kdy jsme se potkaly?
Nevím, co mě přitahovalo k Tobě,
ale přátelstvím jsme své životy protkaly
a našly jsme brzy, cestu k sobě.

Jsem šťastna, že tu jsi pro mě,
jen k sobě, trochu dále máme,
přesto vzpomínky, zůstávají v domě,
vždyť už se nějaký ten pátek známe.

Každé naše setkání je krásné,
škoda, že jen dvakrát do roka,
jen ty roky, nejsou vratné,
pryč je rok, než se člověk rozkouká.

Ale spravedlivý je ten čas,
každému odměřuje stejně,
věřím, že spolu, sejdem se zas,
jen nic nesmíme vidět černě.

Stále se Alenko usmívej,
žij šťastně a rozdávej radost,
vpravo ani vlevo se nedívej,
nakonec ale musíš, poděkovat za dost.

Za to, co všechno Ti život dal,
za lásku svých dětí,
ať vždy se Tobě vyhýbá žal
a na cestě životem - voní Ti květy.