Tak jsem zase o rok starší, snad i o rok moudřejší.
S úsměvem teď smutek plaším a opouštím sny včerejší.
Novým ránům vstříc se dívám, i když nejsou růžová,
a svou píseň stále zpívám, ač jsou slova bolavá.
Říká se, že přijde něco, co tě jistě potěší.
Já však vidím zatím kdeco obalené veteší.
Tak snad zatím doufat budu, že se rána vyjasní,
že vykopu zlatou rudu, že svůj smutek objasním,
že ucítím závan citu, který kdysi ztratil se,
že dojdu na konec bytu aniž řeknu "Ztrácím se.".
Zatím však mě čeká pouze odpočítat vteřiny
a usmát se, mile, dlouze, neboť mám jen vidiny...
Tak jsem zase o rok starší, snad i více zkušená,
vidiny a sny teď plaším, cítím se však zmatená...
PeopleSTAR (2 hodnocení)