Čeho se bojíš, slunečnice?                                                                       
                                    
                
             
            
         
  
        
            Čeho se bojíš, slunečnice?
Čeho se bojíš, slunečnice?
Čas květu minul, není ho už více.
Když slunce povytáhlo stonek a probudilo květ,
jak slunce zazářil ten květ
a dozrával pak hned.
Semínka ptáčci vyzobali,
popadalo listí v zahradě,
zahradník zapomněl nás u plotu,
a tak jen torzo suchých slunečnic
dál ještě svítí ve sněhu
a kdesi do vzpomínek
navrací se pro něhu.
Květiny nikdy nebojí se,
vykvetou rády ze semínek
a dozrají-li, nechají se vyprázdnit,
vítají ve své vizi slunce
a k slunci duši svoji vypustí,
aby jen chvíli byly krásné
a směly rozkvést projednou,
zimy, té nikdy nebojí se,
ani když suché stvoly mrazy podetnou.        
 
           
         
        
        
        
        
                                                                                                           
                        
                 
            
   PeopleSTAR (1 hodnocení)