Dopis psaný do nebe...

Své mámě bych poděkovat moc chtěla,že se mi vždy snažila dát vše,co měla...Opustila mě a mého brášku,když jsme ještě malí byli a my o naší mámě celý ty roky jenom snily...Ona za to nemohla,kdybych byla starší v té době bych jí pomohla..Když už jsme nemuseli jenom snít a mohli jsme krásnej život žít,osud karty zamíchal a bůch si mojí mámu vzal...Chci křičet-brečet-řvát,ale musím nohama na zemi stát a každou noc se Pána Boha ptát:Proč,když si nám jí navrátil??Proč když si dětství nevrátil?,Proč si nám jí navždy vzal??!!!Já za svou maminkou budu plakat dál...Místo k Pánu Bohu se modlím ,mami k tobě nejsi tu...Si v nebi...Ležíš sama v hrobě..Sedím..Modlím se a u toho brečím...klekám si na kolena..Klečím..a na Boha křičím...Křičím na Boha a na svou mámu,však jste mi nemohli dát větší ránu....