Mamince

Je mi rok. Maminko, ty jsi můj celý svět. Tvoje dlaně, tvá náruč, tvůj úsměv jsou tím hlavním, co teď potřebuju. Chci s tebou být pořád, co nejblíž, cítit tvou vůni a slyšet tvůj hlas. Je mi s tebou tak dobře a jsem s tebou vždycky v bezpečí! Učím se chodit, mluvit a chovat se tak, jako ty. Chci se ti co nejvíc podobat, maminko!

Je mi pět. Jsi moje první učitelka, maminko. Učím se od tebe, co je dobře a co špatně, jak se skamarádit, jak namazat chleba, jak se vaří špagety, jak je to na světě zařízeno a z čeho je duha… Nejradši jsem s tebou a nejradši mám, když si spolu povídáme o tom všem. Jsi ta nejlepší maminka na světě! Ta nejhezčí a nejmilejší! A všechny obrázky, co maluju a taky figurky z plastelíny jsou pro tebe.

Je mi deset. Chodím už do školy. Mám spoustu kamarádek. Ale nejvíc chci za kamarádku tebe, maminko, abys mě naučila všechna tajemství holčičího světa, jak mám o sebe pečovat a vybírat si šaty, jak se malovat. Abychom měly svá „ženská“ tajemství, ty a já. Abych ti mohla říct, že po mě kouká Pavel z páté třídy. A díky, že mi umíš vysvětlit tu hroznou matiku!

Je mi patnáct. Zažívám první lásky a jsem šílená. Dělám své první velké chyby a první velká rozhodnutí. Jdu na střední. Snažím se být dospělá a řídit si svůj život sama i když mit o moc nejde. Dělám chyby a přešlapy. Mám průšvihy a první domácí vězení. Jsem ztřeštěná. A i když to nechci přiznat, protože sem přece velká holka moc tě potřebuju a i když to tak nevypadá ty vyplňuješ 90% mého srdce. Někdy se prostě musím spálit aby mi došlo co dělám špatně.

Je mi osmnáct. Jsem vzpurná „náctka“. Žádám, aby se nikdo nemíchal do mých věcí a přestaňte mě laskavě vychovávat! Jsem už dost dospělá, abych se uměla rozhodnout sama. Ale i když říkám a dělám hlouposti a hrubosti, stejně potřebuju, abys byla na mojí straně, mami, abys mi věřila a důvěřovala. Jestli na férovku, tak musím říct, že je pro mě moc důležité, že tě zajímám a můj život vůbec. Doufám a věřím, že mě mají doma rádi a vždycky na mě s láskou čekají, i s piercingem, tetováním, černými vlasy, červenými vlasy, fialovými vlasy, se zlomeným srdcem, s novou šílenou láskou. Hrozně teď potřebuju pochopit, kdo vůbec jsem, co mám ráda, čemu mám věřit. Potřebuju cítit, že umím stát na vlastních nohách, chápeš? Proto se tak hrozně bráním tvé podpoře. Ale neboj se o mě, maminko, povol mi trochu… a já se k tobě určitě vrátím dospělejší.