Mamince

Na sešeřelém nebi,
mezi miliony hvězd,
z modři nebeské klenby,
budu Ti věnce plést..

Vím, není to moc,
zasloužíš si víc,
Kdybys chtěla růži,
dám Ti jich na tisíc..

Jsi mi mým vzorem,
strážným andělem,
Mým nejupřímnějším přítelem..
Bez Tebe ve světě ztracená jsem..


A kdo že jsi?
Tak jako já Tě málokdo zná!
Tak roztáhni křídla svá,
a ukaž světu, jak jsi nádherná!!

Kdybych měla někdy děkovat,
Děkuji za to, že jsi..
Nikdo by mě totiž nedokázal vychovat,
tak skvěle jako ty..

Já vím, stále nejsem taková,
jaká bych rozhodně měla být..
ale svět má krutá pravidla,
a někdy je těžké podle nich žít..

Nejsem dokonalá,
a je mnoho chvil, kdy zklamu Tě,
ale i když se tak nejeví, tak vždy,
sedím a naslouchám ti nehnutě...


Na světě je mnoho zoufalců,
co hledají něco mezi námi..
Hledají porozumění-lásku..
Mě stačí zašeptat ,,mami...“