Maminka

Hlava mě bolí,
a já nevím proč ?
Snad to mám od coly,
mám i čirou moč.

To se mi nelíbí,
říká pan Matyáš.
Jestlipak už nějaké,
děvčátko máš ?

Já nemám soudruhu
žádnou dívku,
jenom tu ubohou,
starou mámu.

Ona si nepřeje,
žádnou v domě mít.
Jinak se napije,
a odmítá jíst.

Já jí to kolikrát,
vysvětloval,
že bych jí natolik,
miloval.

Jí bych neopustil,
to dobře ví.
Nikdy ji nenutil,
z domu odejít.

Ona se tu narodila,
celej život tu žila.
Holka by byla třeba jiná,
maminka by to nestrpěla.

Třeba by mě podvedla,
s jiným mužem.
On by jí dával,
ty krásné růže.

Co mají na růžku v květinářství,
rázem by přišla s ním o pannenství.
Mě by pak kopačky dala,
víc by se se mnou nebavila.

Tak to mají některé ženy,
které byly někdy ošizeny.
Třeba je nikdo nevychoval,
nebo jim blbý příklady dával.

Tak to s námi chodí,
a další lidé se rodí.
Další lidé umírají,
většinou ty špatné,
co nás měli rády.