V hlavě bludiště,
kde se sama sobě ztrácím,
na krku oprátka,
kterou mi vlastní činy krátí.
Zámek na rty,
city za zdí.
Milion dveří které neznám,
pod nohama mizí cesta
a ta hvězda, co dřív vedla,
cos viděla když jsi vzhlédla,
dávno už nesvítí pro tebe,
v temnotu uvrhla bránu do nebe.
Dřív lítalas k obloze s anděli,
dělala věci co se nesměli
a když tě pak nechtěli,
vzali tě k sobě démoni.
Pro ně však bylas moc čistá,
tak peklo pozbylo pro tě místa
a tak ocitla ses tady,
nosíš zároveň svatozář i rohy,
bohy přestala jsi prosit,
hledáš sama sebe dnem i nocí.
Rozhodla ses sama jít,
najít znovu svou cestu, klid,
i když všechno okolo ti říká,
že bys vlastně vůbec neměla žít.
PeopleSTAR (3 hodnocení)