Arogance

Prosím kapky deště,
ať ze mě smyjí tu nenávist!
Můj arogantní úsměv,
už dost, prosím zmiz!

Né vždycky se chci smát,
ale ten úsměv nechce zmizet!
Pak si ten bordel vyžeru
a musím ho sklízet!

Když potřebuji křičet,
dostanu se k tichu!
A když se mi chce brečet,
úsměv od ucha k uchu!

Je to tak nepříjemný,
když vidím co to kolem mě dělá!
Přijdu si jako nějaká,
loutka umělá!

Ve chvíli kdy chci ukázat,
že mám taky v sobě fůru vzteku!
Tak by mi mohli donést cenu,
za úsměv roku!

Někdo to asi obdivuje,
pro mě je to přítěž.
Né vždycky,
mám chuť se tvářit jako vítěz!

Někomu se to líbí,
rád tohle provozuje.
Mě přijde že mě to víc,
než prášky ohrožuje!

Neumím to ovládat,
prostě to jde samo!
Jenže já se nechci smát,
uvnitř mě amok!

Nechci se přetvařovat
a když to nemá být tak smát se!
Přeci každý by měl umět,
po chybě přijít a kát se!

Já se maximálně vysměji,
do obličeje jak nikdy!
V mém arogantním ksichtě,
bych se dostal do první ligy -.-