Báseň stařenky/je smutná,ale krásná předávám dál je z Fb./                                                                       
                                    
                
             
            
         
  
        
            Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji  opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.
 
Báseň stařenky
 
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
 řekněte, koho to před sebou vidíte.
 Ach ano, je to jen ubohá stařena
 s divnýma očima a napůl šílená.
 
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
 nevnímá, když po ní něco se žádá,
 o světě neví, jen přidělává práci,
 boty a punčochy napořád ztrácí.
 
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
 už potřebuje však krmit a přebalovat.
 Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
 Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
 
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
 než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
 Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
 s bratry a sestrami slád život jako med.
 
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
 dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
 V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
 co skládala svůj slib za bílou kyticí.
 
A když mi bylo pár let po dvaceti,
 já chtěla šťastný domov pro své děti,
 Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
 jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
 
A je mi čtyřicet, synové odchází,
 jenom můj věrný muž pořád mě provází.
 Padesátka přišla, ale s ní další malí,
 co u mě na klíně si jak ti první hráli.
 
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
 mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
 Život jde dál, mé děti mají vrásky
 a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
 
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
 na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
 Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
 kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
 
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
 a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
 Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
 vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
 
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
 já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
 Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
 neuvidíte seschlou stařenu...
 Teď už - MĚ uvidíte!        
 
           
         
        
        
        
        
                                                                                                           
                        
                 
            
   PeopleSTAR (8 hodnocení)