Básnička od kamaráda- Ze života

Nikdy mě nikdo neměl rád..už jako malé dítě sem si musel sám hrát..Bratr chodil ven s kamarádama..a já jsem zůstaval sám doma u lega..Když sem ho poprosil ať si hraje semnou..všechno mi rozházel a řekl „poskládej si to ještě jednou“..Když jsem šel poprvé za staršíma klukama ven..všichni se mi smáli a zacházeli semnou jako s hadrem..Bratr se nezmohl na nic jiného než aby se jen díval..a s ostatníma se mi hnusně posmíval..Jakmile jsem šel do školky..Zamilovaly si mě všechny vychovatelky..Četly mi knížky, hrály si semnou..dokonce mi pomáhaly na záchod sednout..Později sem si našel kamarády a kamarádky..dokonce jsme se potkávali venku, protože naši rodiče chodili na stejné zahrádky..Už když jsem byl harant malý měl jsem první holku..Neviděl jsem jí od té doby co jsem opustil školku..Na můj první den ve škole nikdy nezapomenu..Všichni se mi smáli, protože sem byl ušatý a měl mezi zuby velkou mezeru..Ještě k tomu jsem šišlal a koktal..s nikým kdo by se mi nesmál jsem se nepotkal..Několikrát mi bratr rozbil hlavu o topení..jestli to bylo schválně nebo omylem to nikdo neví.. za špatné známky ve škole mě otec doma mlátil..dřevěnou vařechu mi o hlavu rozmlátil..dvanáct stehů na hlavě a vařecha na půl..aby toho nebylo málo s bratrem prohodil skleněný stůl..Když mi bylo 13 všichni mi začali říkat Máro..Měl jsem asi jen deset dobrých kamarádů ale mě to stačilo..Když mi bylo 14 potkal jsem jednu krásnou holku..Jak jsme spolu šli ven vzala sebou i svou o 2roky mladší sestřičku..Jakmile jsem ji spatřil nedokázal jsem s ní spustit oči..Myslel jsem na ní celé dny i noci..Zamiloval jsem se do ní a začal s ní flirtovat..dávala mi šanci a já věděl že si ji musím vybojovat..čekal jsem na ní 9měsíců..přestalo mě to bavit a uvažoval jsem že se podříznu..pak ale najednou pařba u kámoše kde ona byla..bohužel se tam s mým nejlepším kámošem políbila..A jako vždycky jsem to všechno skurvil..Vlezl jsem mezi ně a jejich vztahy sem zničil..od té doby se mi život jen hroutí..Chci spáchat sebevraždu ať se mi to trápení zkrátí..už nemám skoro žádné kamarády..už nemám ani místo v náručí od mámy.. „Doufám, že se ukáže světlo"