Bezdomovec

Sedím v lese a poslouchám jak vítr fouká,
zima se mi zavrtává do těla,
sova na mne ze stromu kouká,
ach sovičko, kdybys jenom věděla.

Jsem pouhý bezdomovec,
můj život je horší nežli konec,
přes den chodím a do úst jídlo hledám,
nemám peníze, proto poníženě u lidí žebrám.

Často musím prohrabovat popelnice,
je to trapné převelice,
ale kde jinde sehnat na sebe šat,
kde jinde se dá najít jídlo, které utišilo by můj hlad.

Po večerech myslím na to, co mi život vzal,
přemýšlím jaké by to bylo, kdyby byla možnost abych studoval,
nebo pracoval a nějaké ty peníze si vydělal,
jaké by to asi bylo, kdybych žil a né jenom přežíval.

Jaké by to bylo, kdyby přišla pomoc,
ale pro nás bezdomovce není šance žádná,
pod most a do lesů se uchylujeme, když přijde noc,
také si pořád musíme krýt záda.

Pro kus jídla je jiný bezdomovec schopný vraždy,
nedivím se, nikdo by nechtěl stále umírat hlady,
je těžké najít místo, kde se klidně vyspat,
pro kousek tepla, jsme my ubožáci kamkoliv schopný nacpat.

Neřešíme pohodlí,
hlavně aby ruce,nohy nezábly,
vždy jsem chtěl mít rodinu,
ale teď jsem rád, když sám pro sebe seženu obživu.

Nejhorší je pocit, že jste naprostá nula,
nejvíc bolí pohled lidí, co na vás shlíží shora,
nepřeji nikomu, aby si tohle zažil,
tolik strachu, bolesti, nikdy jsem nemyslel, že bych si tohle prožil.

Když zavřu oči, představuji si život lepší,
nechci tenhle tmavý, já ho chci mít mnohem barevnější,
chci mít lepší vyhlídky do budoucnosti,
chci se jednou najíst do sytosti.

Nechci si jen stěžovat sově,
ale komu jinému to vyprávět mám v dnešní době,
jediný kdo denně vidí jak jsem na dně, je měsíc,
jenže ten mi nepomůže, ten nemůže dělat nic.

Pro lidi jen pouhá nula a špindíra jsem,
mrzí mě, že zapomínají, že jsem také člověkem,
dělají, jako bych do společnosti nepatřil, jsem přeci jen špindíra,
jenže já denně bojuji o přežití, štěstí mi nespadlo do klína.

Přesto že v životě nemám skoro nic,
mám něco, co spousta lidí nemá,
mám srdce a to je pro mě mnohem víc,
víc než peníze, kterých by mi bylo třeba.

Jsem na sebe právem hrdý,
protože denně zvládám tenhle život tvrdý,
často mě však zamrzí, že nemůžu spát ve své staré posteli,
ale není zas tak špatné ležet na zemi pod hvězdami.

Přál bych si, aby se lidé zamysleli,
předtím než mě odsoudí,
kdyby měli můj život, moje zdraví,
také by nadávky, urážky, když jsou na dně, poslouchat nechtěli.

Tak sovičko moje milá,
už bude brzy den,
díky že jsi mě vyslechla,
teď už půjdu spát, strašně unavený jsem.

Ještě se pomodlím, aby zítra nepršelo,
a kdybych náhodou přes noc umrzl, pohřběte prosím moje tělo,
je mi jedno kam to bude,
určitě tam bude mnohem více pohodlně......