Stíny lesa, mě trochu děsí,
kdesi v hloubi havran kráká,
tajemné síly - už se těší,
líbeznou melodií, les mě láká.
Do svých spárů, chce mě lapit,
snad každý strom, má svoji tvář,
úšklebky chce mě trápit,
příliš vzdálena je slunce zář.
Bojím se a přesto kráčím dál,
věřím, že v sobě najdu sílu,
i svých myšlenek, aby se člověk bál,
 přesto by rád, potkal dobrou vílu.
Ale ty žijí jenom v pohádkách,
tady ji určitě nikde nepotkám,
brodím se zatím jenom v pozlátkách
a svoji cestu, láskou nikdy neprotkám.        
 
           
         
        
        
        
        
                                                                                                           
                        
                 
            
   PeopleSTAR (8 hodnocení)