Bože vyslyš mě....

Kam šla dobrá nálada,
kam šel smích,
smutek přišel, ale já ho nezvala,
můj život je hřích...

Jsem zmatená a nevím co si jen počnu,
co napravit mám,
kde a kdy s tím začnu,
už to nezvládám...

Utíkám před řešením problémů,
bojím se, že je nezvládnu,
bojím se, že mě to semele,
můj život nikam nevede...

Chtěla bych zase být tou malou holkou, co nemá se čeho bát,
tou nic netušící malou slečnou, co si umí jenom hrát,
co neví co jsou překážky v životě,
co neleží se slzami v očích na zemi nehnutě...

Kde je pomoc,
to chci toho tolik moc,
chci jen ze dna vytáhnout zase nahoru,
jenže nikdo tu pro mě není... stojí to za starou bačkoru.....

Mám si ublížit, aby si někdo všiml, že mizerně se mám,
tohle není řešení vím,
jenže jak získat odpověď, na to kde vzít pomoc, tak tu neznám,
bože co jen s tím....

Ležím tady a nechávám slzy téct,
přemýšlím, jestli život má více cest,
jestli přijde zase smích, kterým nechám se vést,
a nebo se nechám něčím z cesty pod zem svést....

Bože prosím vyslyš mé volání,
už nevydržím to čekání,
chci to skončit...
tak dej mi nějaké znamení, nebo důvod proč teď nemám skočit...

Prosím odpusť mi, že nejsem podle tvých představ..
ještě je možnost, tak mě zastav...
pokud tam nahoře jsi,
ukaž, že umíš dělat zázraky..

Nic ani závan větru...
takhle ty se chováš k světu...
necháš lidi ubližovat si navzájem...
tak dobrá.. já a můj smutek už tady déle nebudem....

Tak se hezky měj..
až skočím, klidně se mi směj...
už to neřeším více dál...
nebyl si tu abys mi v cestě stál...

Jen ty jsi věděl, jaké trápení jsem si protrpěla..
tak promiň, že jsem pouhou pomoc chtěla...
takhle už to nešlo dále,
proto stojím zde na skále...

Jsem zvědavá, až najdou moje tělo,
jestli zjistí, co se mi všechno v životě dělo,
že všem dojde, proč ukončit se mi život chtělo,
to už nezjistím, protože teď udělám to, co by se nemělo....

Dolů už skočím,
tak se měj bože.... já končím....