Nábřeží je plné lidí.
Lidí, kteří o sebe nikdy více nezavadí.
Fiktivní a materiálně zhýralý.
Tak se mi tento svět jeví.
Rozhořčen nad nevůlí a to nejenom žen,
Odcházím hledat spásu do vyšších sfér,
Tam, kde ještě nikdo nikým nebyl odloučen.
Já vydal jsem se domů.
Lidí, kteří o sebe nikdy více nezavadí.
Fiktivní a materiálně zhýralý.
Tak se mi tento svět jeví.
Rozhořčen nad nevůlí a to nejenom žen,
Odcházím hledat spásu do vyšších sfér,
Tam, kde ještě nikdo nikým nebyl odloučen.
Já vydal jsem se domů.
PeopleSTAR (19 hodnocení)
Další příspěvky autora
Trocha krve do kafe
Po zdi leze pavouk velký jako pěst, dívku svou hodil jsem si na pelest. Znal jse...
Chtít
Chtít neznamená mít, mít neznamená chtít. Žijeme jen jednou a tak jak žijeme se ...
Půlnoc
Hodiny odbíjejí půlnoc. Již není co k zbytí. Na ulici z okna je slyšet jakési bl...
Po zdi leze pavouk velký jako pěst, dívku svou hodil jsem si na pelest. Znal jse...
Chtít
Chtít neznamená mít, mít neznamená chtít. Žijeme jen jednou a tak jak žijeme se ...
Půlnoc
Hodiny odbíjejí půlnoc. Již není co k zbytí. Na ulici z okna je slyšet jakési bl...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva