Černočerná tma

Soumrak už přichází a on proměnou prochází.
Za úplňku se jeho mysl mění, vidí blesky a slyší hřmění.
Pod závojem tmy chodí po světě, on nemůže žít na světle.
Ve tmě se schovat může, ve tmě se vyhne té hrůze.
Světlo jen pravdu ukazuje, on raději tmou pluje.
Schovaný pod rouškou tmy, on střádá si ve tmě své sny.
Jen ve tmě žít může, na světle byse raději svléknul z kůže.
Světlo všechno prozradí,pravda jeho mysl odradí.
Ve tmě nic nevidí, ve tmě se za pravdu nestydí.
Jen v černo černé tmě se dá žít, jen tmu v sobě chce mít.
Když na svět nevidí svýma očima, tak v něm klid začíná.
Tma je jeho blízký přítel, do tmy on vyšel.
Ve tmě se nic neprozradí, jenom světlo ho zradí.
Vykope si hlubokou noru a tam bude chodit domu.
Za světla se pod zem schová a počká až přijde zas noc nová.
Pak on z ní může vylézt, tmou své myšlenky provézt.
Za světla v noře leží, když přijde noc, tak ven běží.
Tma je jeho svět,s ní má černou mysl zpět.
S tmou přicházejí myšlenky černé a ty jsou mu věrné.
S černou myslí žije a tmu do své duše lije.
Až bude té tmy plný, tak světlo z jeho života na dobro zmizí.
Vše bude černým rouchem pokryté, jeho tělo bude tmou zalité.
Ve tmě své chyby schovávat nemusí,tma mu všechno odpustí.