Cesta lásky

Jdu cestou lásky, i když trnitá je

jdu cestou lásky

a pravda jde se mnou

jako hrozny vína zraje

jdu cestou lásky

a často klopýtám

jdu cestou lásky

tak, proč jenom jdu opuštěn a sám?!

Jdu cestou lásky

trnů šrámy hyzdí mi tělo

jdu cestou lásky

a srdce moje

aspoň kousek té lásky by chtělo

jdu cestou lásky

a potkávám jenom ty skoupé

na slovíčko

jdu cestou lásky

kdo zahřeje mé srdíčko?

Kdo potěší pohlazením dobrého slova?

Přes trní a kamení

klopýtám zas a znova

tou cestou lásky

která bolavá je, ve světě lidí

kde každý sám sebe jenom vidí

a slyšet chce to

co jeho uším lahodí

tak marnotratně perly pravdy

zahodí

jdu cestou lásky

která nekonečná je

až k duhovým vratům

ráje