Jak krásně jim to sluší,
když všechny stromy jsou bílé,
sotva však ale tuší,
že pro mě jsou to smutné chvíle.
Je to obraz jako z pohádky,
jako v jiném světě si připadám,
třpytí se jak skleněné korálky,
proč setkání s tebou odkládám?
Čeho se vlastně bojím?
Že už mě nemáš rád?
Teď si šrámy z lásky hojím,
ale zas bude dobře - snad!
I tvé srdce trpí chladem,
to už žádná pohádka není.
Ani procházka růžovým sadem,
je divné, mráz nám život změní.
PeopleSTAR (7 hodnocení)