Jak Alenka v říši divů si připadám,
zahrada je plná pestrých květů,
zvláštnímu kouzlu najednou propadám,
o radosti své, chci povědět celému světu.
Jakoby se najednou velký zázrak stal,
ty květy tady vykvetly najednou.
Snad Fénix z popela zrovna vstal,
v každé duši zavládne klid pojednou.
Zázrak se tak zase často nestává,
k němu ale někdy tolik nechybí,
člověk dlouho za plotem postává
a dost často v životě pochybí.
Aspoň jen jedinkrát za život,
rád tu krásu světa pozná.
Téměř nic mu nebrání -jen ten plot,
že závidí - nerad se přizná.
Dávno ví, že v pohádce nežije
i to, že život spíše bere než dává.
Ale věří, že slušný život prožije
i když velmi často - opak se stává.
PeopleSTAR (31 hodnocení)