Teprve dnes si vážím času,
vděčna jsem za každý okamžik štěstí,
jen nikde už nehledám spásu,
určitě dnes, už se nedostanu na scestí.
Stárneme a stromy stárnou s námi,
jen ty srdce máme odlišná.
Že vrásek přibývá, poznáváme sami,
nebylo nic, nač byla bych pyšná.
Stromy mají srdce ze dřeva,
to naše občas ale láskou bolí,
u lidí je lásky tolik potřeba,
nadarmo se neříká - života je solí.
I stromy na souhlas kývají,
odpustí, když do nich někdo vyryje srdíčko,
zamilované v noci rády hlídají
a ráno zas vítají usměvavé sluníčko.
Jednou ale přijde jejich konec,
stejně tak i smrtí život končí,
jakoby zazvonil v pohádce zvonec,
jen s tou pohádkou člověk se nerad loučí.
PeopleSTAR (7 hodnocení)