Co dokáže láska ...

Jde po dlouhé době psát,
Nepsala protože nevěděla co do textu dát..
Psát o čem nebylo,
krásně bylo, nic se nedělo.

Inspiraci neměla,
verše jako kdyby ztratila..
Ani ji moc nechyběly,
jeho dotyky polibky ji vše vynahradily.

Nechybělo ji nic,
stačilo jen být s ním nic víc
V škole se dařilo,
ale pak se to zkazilo..

Nastal den,
který si přála vymazat jen..
Živote toto nestačilo?
Štěstí ji zas na chvíli opustilo…

Příšerný den školní,
přála si ať už zvoní…
Nezvonilo pořád,
zvonku zazvoň nebuď neřád..

Pořád nic,
jí bylo špatně víc..
Zda může jít na záchod se zeptala,
kladnou odpověď dostala..

Vystřelila z třídy,
zabíjeli ji ty neklidy..
Něco se stalo a ona to nevydržela,
z třídy vypadnout potřebovala…

Jak dveře zabouchly,
nervy vybouchly..
Slzy do očí vprskly,
nohy se podlomily.

Rozklepaná k zemi spadla,
na zemi plakala…
Zvedla se z vypětí cil,
nechtěla nikdy víc takových chvil..

Ono to neskončilo, na záchodě se to zvýšilo..
Čas vnímat přestala, jen plakala…
Když za ní učitelka spolužačku vyslala,
jen se ji vysmála…

To bolelo, ji to víc rozplakalo…
První odešla, druhá dorazila,
ta se u ní zarazila…

Snažila se ji trochu uklidnit,
k návratu přemluvit…
Když na záchod přišla další,
to asi bylo nejhorší ..

Jako ta první se hnusně zachovala,
dívka se znovu rozplakala.
Ještě ji jedovatě řekla,
že třídní vzkazuje:,,Je výuka ať se do třídy vrátí hnedka!“

To ji dorazilo, znovu k zemi položilo.
Sílu musela vzít,
musela zpátky jít…

Každý krok hodně úsilí stal,
pak se zarazila nešlo jít dál…
Spolužačka se zastavila,
do třídy se vrátila…

Vyletěla třídní,
její přístup k holce byl bídný…
Příšerně ji seřvala,
na to proč brečí se ji neptala.

Neomluvenou dostaneš,
do třídy okamžitě pomažeš..
Rozklepanou a uplakanou poslala ji do třídy,
že je taková a ještě i bílá ji nebylo divný …

To ji nezajímalo, to holce ublížilo…
Takovýto přístup, nepomohla ji přitížila ji,ztopila ji výstup..
Jak řezník chovaní měla,
dívce to bylo “fuk“ jen ať se nechvěje chtěla…

Plakat,rozklepat se,zdrhnout, nic nemohla,
snažila se uklidnit na něco hezkého myslela..
Učebnici otevřela nějaký text číst si začala,
když na písmenka vidět přestávala,její metoda nezabírala…

Nepomáhalo její odreagovaní, čtení jí nezachrání…
Na to nejmilejší co má jsi vzpomněla,
ho jsi vybavila, na čtení zapomněla…
Každou krásnou chvíli, co spolu strávili..

Každý dotek,několik jejich společných fotek..
Chtít plakat se ji přestávalo,
pomyšlení na něho ji uklidňovalo..

Docházelo ji co v něm všechno má,
jaká je zamilovaná..
A jak ho uviděla?
Pořád ho jen objímala…