Už mám vyplakané oči.
Už jenom zírám do posmutnělých dnů.
Hodiny zpité do němoty
a čas bije jako srdce.
Jako srdce všech mých mrtvých snů.
A do duše se vlévá žal.
Vnímám jen sebe a své bdění
a pořád dál
a dál.
V jednom kuse až do zapomnění.
Už jenom zírám do posmutnělých dnů.
Hodiny zpité do němoty
a čas bije jako srdce.
Jako srdce všech mých mrtvých snů.
A do duše se vlévá žal.
Vnímám jen sebe a své bdění
a pořád dál
a dál.
V jednom kuse až do zapomnění.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
Májová pohádka
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva