De Press

Deprese na mně padá
tvrdě a neúprosně.
Je to svině mladá.
Volá „uposlechni mě!“

„Jsem tu pouze pro Tebe
sabotujme nebe.
Tam to o hovně je
se mnou ti blaženě bude“.

Srdce jí nakopat chce.
Mozek je však paralyzován.
Tělo mé škublo prudce.
Poslechlo mozek, jenž je pán.

Říkala mi, ať hodný už nejsem,
že jsem suchý jak žito s ovsem.
„Můj milý příteli, rychle pojď sem.
Díky mě tvůj život nebude sen.“

Nebudeš žít již v růžové extázi.
Poznáš, kteří přátele jsou drazí
a ne ty, kteří jsou jen moc drzí
tvojí svobodnou volnu za koule drží.

Líbí se ti to? Vsadím se že jistě ano.
Se mnou tvá existence nebude dramo
díky mě poznáš co je pro tebe zdrávo.
Jsem pro tebe ta pravá volba, žádný levo.

Jediné, co po tobě chci brouku můj,
je, abys ukončil takzvaný život zde svůj.
Tady tě nic pěkného nečeká a stejně umřeš,
tak aspoň jako král odsud odejdeš.

Jsi již na vrcholu své slávy,
teď už tě jen budou škubat supi.
Nezažiješ už žádné slečen davy,
teď už z tebe bude jen dědek tupý.

Tak na všechno se vykašli
a se mnou se v pohodě vydají.
Na trvání, které konce neznali.
Společenský mrtví status ti vydají.