Dík za lásku

Vděčna jsem za dost věcí,
snad za to, že osud mi dal tebe.
Uběhlo ale moře času a dnes jsme velcí,
vzpomínáš, měls mě rád víc než sebe.

Léta plynula a já toužila zastavit čas.
Všechny prosby ale byly zcela marné,
život běžel jako zběsilý kolem nás.
Co dal nám život - bylo to ale správné?

Dnes mé srdce zlomené jen se zachvěje,
vzpomínka na lásku dávnou zabolí,
ale dávno již nám příznivý vítr nevěje
a já bláhově věřila, že vše přebolí.

Jizvy jsou příliš hluboké a ani čas rány nezhojí,
to byla láska na celý život a je pryč najednou.
Proč, když člověk šťasten je, se vůbec nebojí,
že láska mu sbohem může dát pojednou.

Chybíš mi lásko čím dál víc,
že už se nikdy nevrátíš, dávno vím.
Tvou lásku a něhu nenahradí nic,
je moc těžké vyrovnat se s tím.