Extrémní absurdistán

Z extrému do extrému jde počasí a příroda,
ať nikdo mi neříká, že je to jen náhoda.
Lijáky, tornáda, cunami a potopy,
zničená úroda,domovy či jen zatopené sklepy.

Pak zas dlouhé sucho, vysychají řeky, studny,
prý kdyby se nic nedělo, život by byl nudný.
Jeden den jdeš v kožichu, druhý můžeš v tričku,
předělat teď musíš kdejakou písničku.

V té jedné skákal pes přes oves,
přes co myslíš, že by skákal dnes.
Dnes může spíš jen přes řepku,
má silnou alergii a z toho velkou depku.

V supermarketu prohlížím ovoce a zeleninu,
přemýšlím, kdo na tom všem největší má vinu.
Umytá mrkev z Holandska, to je sice hezké,
proč tu však už nemáme skoro nic naše, české.

Z Holandska pochází i zelená hruška,
pro jahody k dvanácti měsíčkům nemusí Maruška.
Z Indie je hroznové víno bílé,
proč mi přesto není tohle milé.

Při cibuli z Egypta to vážně mrzí,
z vysoké ceny mé oči dvakrát slzí.
Z Tanzánie dovezly nám bylinky,
copak nejsou lepší ty od české maminky?

Z Německa nám poslaly salátovou okurku,
cestovala lodí snad až z Hamburku.
Moje srdce ze všeho je hodně smutné,
copak všechno vážně bylo nutné?

Vím, jsem možná plná stesků,
někdy si však nepřipadám jako doma v Česku.
Mám co jíst, tak odpusťte mou story,
vždyť banány mám levnější než belgické brambory.