Hodil si mi lano

Když ležela jsem v krvi s pláčem na zemi,
a pocit měla jsem blažený,
ty přišel si a ze země mne zved,
uchopil telefon a doktorovi volal hned.

Chtěla jsem abys mě nechal ležet a šel pryč,
ale ty si to neudělal, možná v tom byl chtíč,
nevím proč si to udělal, byla jsem případ ztracený,
jen si kvůli mě měl den zkažený.

Táhl si mě lesem k sanitce,
ani na tobě nebylo vidět že si v panice,
měl si rozmazanou tvář,
ty si anděl kterému chybí svatozář.

Chtěla bych ti říci díky moc,
že strávil si se mnou v nemocnici každou bezesnou noc,
držel si mě za ruku a mluvil na mě tichým hlasem,
že bude dobře, že se vše spraví časem.

Otíral si moje slzy bolesti a smutku,
dokonce si mi na stůl přinesl rodinou fotku,
všichni tam obrovské úsměvy, jen ten můj byl falešný,
říkat že jsme šťastná rodina byla předčasný.

Chci se zvednout z lůžka,
a srazit tu fotku zlou,
byla jsem jenom jejich služka,
na kterou v jednom kuse řvou.

Mám chuť tu fotku srazit a pošlapat,
jenže jsem tak slabá,
jak mohli moje štěstí takhle rozšlapat,
prej za to mám bejt ráda.

Díky rodino že jste se ke mě otočili zádama,
zásobovali jste mě hloupýma kecama,
říkali jste mi co a jak mám dělat,
a běda mi když začala jsem se trochu hněvat.

Když utekla jsem z domu,
nezpůsobilo to žádnou pohromu,
ani si nevšimli že jsem v tahu,
nenašli ani vzkaz na zrcadlu.

Stále se tvářím jak pokerový hráč,
že já jsem zas ta špatná, no co jste to zač?
klidně na mě ječte, křičte, já se nebojím,
přežila jsem svou smrt takže tohle ustojím.

Jste pro mě odporný nuly,
myslím že jsem dítě, který vzniklo z nudy,
jedno hnusné odpoledne,
mlátit mě a nadávat mi, proč ne všechno je tu dovolené.

Kdybys mě nezachránil,
už bych tu nebyla,
vím že si se asi zlobil,
ale už mě nebavilo nechat ze sebe dělat debila.

Byla jsem jako každá holka jiná,
cokoliv se stalo, byla to má vina,
proto jsem pryč odešla,
ta zlost už se do mě vážně nevešla.

Kéž bych ti tohle mohla říct,
jenže jsem tak vyčerpaná že ze sebe nevypravím zhola nic.....