Hřeje...

Srdce mají chladná
jako bílá sukna zimy.
Jsem jen další oběť snadná,
když kráčím mezi nimi.
Jejich slova zasněží
bez štítu, téměř nazí
pod kabát až k páteři,
hřejivé vzpomínky pak zmrazí
a z posledních pocitů
stanou se chladnokrevní vrazi.
Zahnána v koutě mojí poutě.
Třesou se mi ruce.
Vždy však zahřeje mne naděje
ve svitu mého slunce.
Pak jen s klidem odpovím,
že vím, co se děje.
Chladných slov se nebojím.
Mám svou lásku, co mě hřeje...