Já Ego

Jsem ten, co možná hodně zažil.
Své pravé nitro, nikdy neobnažil.
Na mé oči jiskrné a pohled neviňátka,
chytí se snad každá žena a otevře vrátka.

Milovat dokážu leckterou ženu,
ona pro mne bude však jen studené menu.
Hele holka vem to zkrátka,
já musím mít zadní vrátka, potřebuji změnu.

Projevovat city, to já nedovedu.
Možná že mám místo srdce v hrudi kousek ledu.
Já přec sám nikdy nebudu, vždy najdu další husu,
co předstírání uvěří a dá mi-třeba pusu.

Jsem podivín a mojí zradu odnesl i kamarád,
který mě měl tak upřímně jako bratra rád.
V hospodě veselo i pivo má pěnu,
ty pro mně příteli už nemáš cenu.

Před vděčností, důvěrou, to já si nikdy nekleknu
a všechny důvody do očí ti neřeknu.
Než slunce vyjde a ty postavíš se na nohy,
když já budu chtít, nasadím ti parohy.

Faleš, zrada, klam, proč to mě ponouká,
pro mě je teď snadnější, hrát si na brouka.
Mrtvého brouka hrát, nebo zrádnou krysu,
vždyť i moje mysl má v sobě spoustu hnisu.

Měl bych já se omluvit za slova plná břitu,
vždyť i tohle zvíře má víc odvahy i citu.
Kdo konečně zastaví ve mě tu obludu,
já stále štěstí mám a víc zpovídat se nebudu.