V rukou pero drží,
v mysli smutkem klesne,
v hlavě myšlenka se blíží,
v srdci lásku k ní si nese.
Hloubajíce přemítá víc a víc,
v očích slévají se slzy,
v srdci nezbude pak nic,
žal nečeká - přijde brzy.
Tak rodí se smutný klaun,
pocit neštěstí - kdo ví, kde ten se vzal -
- nezůstává dlouho - odchází,
vítězí přesto však - leč použil vše co znal.
Načež kráčí poutí dlohou svou,
unaven odkládá kříž svůj na chvíli jen,
a právě v tuhle chvíli ví, že ho dostihnou,
a proto vybíhá zas někam ven.
Nyní končí baladu svou ponurou,
jelikož v Happy End nevěří...
PeopleSTAR (1 hodnocení)