Dříve mohlas létat.
Tvá křídla ti záviděli všichni ptáci z oblohy.
Jen ty jsi věděla jaké to je
a sedávalas na konci duhy.
Dřív bylas volná,
pod ochranou nebe.
Teď svíráš ruce v okovech,
vězením stala se ti země.
Tvé kroky dávno nejsou
nadnášeny křídly.
Teď jako klenot, pln bolesti,
tyčí se ve výkladní skříni.
Tobě po nich na zádech,
zbyly jenom dvě jizvy.
Jsou jak bolestná připomínka,
že k mrakům nevrátíš se nikdy.
Teď daleko je obloha,
už neotvírá ti své brány.
Jsi připoutaná k zemi,
nucena hojit si rány.
Rány na duši i na těle.
Padla jsi.
Už nikdy nebudeš létat jako dřív.
Jako andělé.
PeopleSTAR (1 hodnocení)