Jdeš sám

Jdeš sám...v temnotě...
míříš knám....bezmocně...
potkáváš mrtvé...seš za ně rád...
tělo zbytné..budeš se za ně prát..
zahalený chlápek...v hábitu...
ještě krůček...spustí záhubu..
jeden člověk...úplně sám...
pouhý dotek...je ztebe strarý krám...
pár mozků...inteligence stoupá...
pár bláznů...blobost klesá...
náhlý vůdce...všemu král...
vládne prudce...krade dál...
narozený vrah...už začíná...
udělá první tah...a člověk umírá...
kráčím dál...vté temnotě...
už sem se bál...že nebudu o samotě...
další politik...kráčí knám...
jen malý termit...který jde ke mzdám...
objeví se alkoholik...neví kam jít...
bude zněho jen narkotik...za roh pude blít...
ještě pár machrů...aby bylo líp...
trocha sporstých hlasů...tak nastav štít...
jen toto sou lidé...kterří kráčí knám..
jen postavičky malé....a proto se ptám...
proč jsme takoví,proč jsme zlý...
protože jsme lidé...a máme to vsobě...
budeme to dělat čím dál víc...
dokud někdo nepříjde a řekne stop...
a my usnem v hrobu...a bude tichá noc...

Kalimero

no....je to o lidech...a o jejich vlastnostech...
.zlost,inteligence,zabíjení...atd...
také sem tam zmínil že inteligence je pro mě blobost...
protože v dnešním světě nám je inteligence naprd...
problém je...že sem pro tuto básen nevymyslel nějaké jméno...
a ani sem o něm nepřemýšlel...
nechám to proto bezejména...jako jsme my všichni...